Adachi

FOTOGALERIE

Když Zenko Adači, zakladatel a hlavní sponzor úchvatného areálu v roce 1970 zahájil jeho budování, jen málokdo asi tušil, o jak velkolepý projekt se jedná. Tuto úvahu podporoval i fakt, že zahradu musíte hledat takříkajíc“mimo civilizaci“, v malé vesničce přibližně 25 minut autobusem od městečka Jasugi.

Neobvykle vysoké vstupné jakoby předznamenávalo, že návštěvníka očekává něco mimořádného. Jistě ne náhodou míjíme hned za vchodem vývěsní štít, ze kterého se dozvídáme, že tato zahrada byla v roce 2004 i 2005 vyhlášena nejkrásnější zahradou Japonska.

Zdá se mi, že slovo mimořádnost je ještě poměrně komorním vyjádřením toho, co můžeme vidět. Překrásné výhledy do zahrady ihned po vstupu do chodeb muzea člověku bez přehánění vyrazí dech. Jen výjimečně se ocitnete v exteriéru, tedy přímo v zahradě. 90% prohlídky strávíte v útrobách prosklených budov. Ohromná okna, připomínající spíše výlohy velkých obchodů, tvoří jakýsi objektiv, kterým se návštěvník dívá. Zahrada má být jako obraz v rámu, dozvídám se z elegantně vyhlížející vstupenky.

Procházíte do další části zahrady a otevírá se pohled na jezero s barevnými kapry, které je lemováno bezpočtem úžasným kamenů různé velikosti i tvaru. Kameny byly přivezeny z nedaleké řeky Kosokabe a vyniknou o to více, že jsou obsypány jemným hnědožlutým štěrkem a zapojují se s léta střihanými azalkami. Krásná zeleň azalek je na jaře přerušena obdobím jejich kvetení, na podzim nejrůznějšími barvami podzimu okolní přírody a v zimě občasným sněhem. Právě spojením zahrady s okolní přírodou vzniká jeden z nejvýraznějších klamů, dojem nekonečnosti. Koncept zahrady navržený Kinsaku Nakanem záměrně okolních pahorků využívá a nechává její plochu, celkem 3.900 m2 , vyniknout jako několikanásobně větší. Styl tsukijama-rinsen, do kterého je zahrada řazena, je překládán jako štěrk v suché krajinářské zahradě. Jinými slovy, zahradě dominuje štěrk a prvky suché zahrady.

Pokud se již zahradou cítíte unaveni, vrátíte se kousek zpátky a odbočíte do čajové chýše, kde jste očekáváni jako vzácní hosté a kde se vám dostane příjemné obsluhy a lahodného čaje. Cestou budete míjet nekonečné množství červených japonských borovic - akamacu (Pinus densiflora), kterých je po zahradě rozeseto více než 800 a byly dovezeny z blízkého poloostrova Noto. Můžete se ale také vrátit do muzea a obdivovat nejrůznější staré umělecké předměty. Ať tak či tak, stejně se znovu ocitnete v chodbách s výhledy na zahradu a nebudete věřit vlastním očím, budete přemýšlet, zda to,co vidíte je realita nebo sen. Je to sen, ze kterého se probudíte a zjistíte, že se stal realitou. Poprávu si ji budete chtít vychutnat všemi doušky.

Zahrada je jako svitkový obraz, čím více ho rozbalíte, tím více spatříte.

Krásná myšlenka, vybudovat zahradu v místě svého rodiště, se panu Adačimu určitě podařila uskutečnit. Jediné, co asi v každém vzbudí pocit lítosti, je skutečnost, že se i přes svůj neobyčejně vysoký věk nedožil jejího úplného dokončení. Zemřel v roce 1990 ve věku 92 let.