Yushien garden 1

Popis: japonská zahrada
Prefektura: Shimane
Město: Matsue
Itinerář: Z Okayamy vlakem do Matsue, z nádraží Matsue busem na konečnou, zahrada Yushien (bus Matsue - Yushien 660 yenů, cca 1 hod jízdy)

Vstup: 600 yenů
Hodnocení: *****

Abychom si trochu odpočinuli od bonsají, zařazuji článek o překrásné zahradě Yúshien, nacházející se na západním pobřeží Japonska. Velice rád se s vámi vracím do jednoho z míst, které mi učarovalo snad nejvíce ze všech, která jsem na vlastní pěst navštívil. Vychutnejte si všechny fotografie a pokuste se do zahrady někdy dostat, fotografie jsou oproti skutečnosti úplné nic (přesto berou dech).

Většina návštěvníků Japonska přistává v Tokiu popř. v Nagoji, tedy na východním pobřeží ostrova Honšú a odtud směřuje své další cesty, probíhající ve většině případů právě na této světové straně kontinentu. Má to své opodstatnění, protože nejznámnější místa se nachází právě tady.Najít zajímavé cíle na pobřeží západním není tak snadné, nicméně na doporučení mých hostitelů jsem se právě tam vydal. Cestoval jsem z města Okajama do města Macue. Nejezdí sem sice šinkanseny, ale i místní „expres“ zvládne tento úsek za přijatelné tři hodiny, přičemž je neustále něco k vidění. Krásná příroda, malé vesničky, malebné říčky i vzdálené hory. Po příjezdu do města Macue jsem se nejprve vydal do města a zahradu Yushien hledal, protože žádný z tištěných průvodců se o této zahradě nezmiňuje. Informační centra o zahradě ví a tak není příliš složité získat informace jak se do zahrady dostat. Komplex zahrady neleží ve městě, je nutné jet linkovým autobusem na malý ostrůvek vzdálený asi 30 km od centra Macue. Nejedná se o linku frekventovanou ani příliš využívanou, posledních 20 minut z celkových 45 jsem jel sám a hovořil s řidičem, a teprve konečná stanice autobusu byla místem, které leží již jenom kousek od vlastní zahrady. Pochyboval jsem trochu o tom, zda jsem na správném místě, protože v odlehlé vesnici, kde jsem se ocitl, nebylo právě rušno ve stylu měst Kjóto či Tokio. Sešel jsem z mírného kopečka po asfaltové silnici a stál skutečně před vchodem do zahrady. Ani tento moment nebyl příliš přesvědčivý, protože ze zahrady nebylo vidět vůbec nic. Vstoupil jsem tedy dovnitř a po absolvování všech potřebných formalit se vydal na prohlídku. Snad právě celá ta cesta sem a dlouhé očekávání, co vlastně uvidím, přispěli k tomu, že moje ohromení z krásy věcí nabylo takových rozměrů. Domníval jsem se, že po první cestě v roce 2000 mne již téměř nic nemůže překvapit, ovšem opak byl pravdou. Zahradě dominují tradiční černé borovice (P. thunbergii), které ve spojení s velkým jezerem plným barevných kaprů a typickou architekturou staveb v jejím bezprostředním okolí vytváří nádherný obraz plný harmonicky propojených kontrastů. Budování zahrady začalo přibližně před 30 lety a trvalo 8 let. V dubnu 1975 byla zahrada slavnostně otevřena, i díky synovi jejího zakladatele, který celý projekt po smrti svého otce převzal a dokončil. Plocha zahrady, ač to tak vůbec nevypadá, činí 33.000 čtverečních metrů. Krása zahrady nespočívá pouze v pravidelně střihaných borovicích a jezeře s kapry, ale především v její členitosti. Kruhovitě stylizovaná obchůzka, neustále se klikatící různými směry a trvající asi 20 minut nabízí všechny prvky japonských zahrad známé z literatury. V první části návštěvník prochází kolem čajového domku a jezera, pokračuje přes lávky nad potůčky až ke schodovitým partiím lemujícím překrásná aranžmá kamenů. Výstup po schodech směřuje k umělému vodopádu a následně krásné suché zahradě. Od suché zahrady se stezka pomalu vrací ke vchodu, kde si každý návštěvník může vychutnat čaj nebo kávu, protože výhled z „kavárny“ nabízí to nejhezčí co zahrada oku návštěvníka může nabídnout. Zahradou jsem procházel mnohokrát, jednak proto, abych opravdu uvěřil tomu, co vidím a také proto abych si vše dobře nafotil a opravdu v klidu vychutnal, nebyl tu totiž téměř žádný turista, ač zahradu ročně navštíví přes 300.000 lidí. Zapadající slunce skvostně dokreslilo poslední momenty v zahradě Yushien a naznačilo, že mám před sebou ještě jednu úchvatnou zahradu. O této zahradě zase příště.

20.4.2009

Fotografie v Zoneramě