Vlastnosti kaligrafických papírů

Díky překladům paní Mari Kučera máme možnost zprostředkovávat cenné informace z japonského prostředí a rozšiřovat nám všem paletu dosud málo známých zdrojů. Pojďme na to:

Vlastnosti kaligrafických papírů a obecné informace o jejich složení

Vybírá se nejen podle velikosti, ale dle představy kaligrafa, jaký výraz chce dát dílu. I když kaligraf píše stejnou technikou, stejnou tuší, papírem, výsledné dílo se může hodně lišit. Suroviny, způsob výroby, tloušťka, rozpíjivost…, to vše ovlivní výraz kaligrafie.

Říká se, že je lepší psát na papíry, které ležely pár let.

Během „ležení“ papír dýchá, postupně se odpařuje voda, stabilizuje a zpevní se lepidlo a vlákna, tím papír vyzraje. Říká se tomu „uschlý papír“ a ten získává lepší vlastnosti, čímž vznikají lepší efekty:

• Dobře vsaje tuš a přitom moc nerozpijí
• Odstíny tuše krásně vynikají
• Suché stopy jsou krásnější
• Štětec se přilepí na papír méně a píše se lehčeji

Aby papíry dobře „uschly“, doporučuje se dodržovat několik zásad:

• Vyhýbat se přímému slunci a vlhkosti
• Zabalit do japonského papíru nebo novin
• Nechat na vzdušném místě, například na skříni, komodě, ideálně na rohožce
• Nikdy nebalit do igelitu
• Je lepší přibalit něco proti hmyzu

Když ale necháme papír „špatně ležet“, „nastydne se“ a tím se zhoršují jeho vlastnosti. Například se objeví bílé tečky při psaní tuší.

„Ležení“ čili vyzrání se netýká papíru, který je upravený. Úpravy jsou například barevné efekty a ozdoby na papíry ke psaní kany nebo proti rozpíjení chemickou cestou. Tyhle papíry naopak můžou ztvrdnout, prasknout, celkově se zhorší stav papíru.

Dříve trvalo mnohem delší dobu, než se vyrobený papír dostal do rukou zákazníka. Alespoň pár měsíců, někdy i několik let. V současné době je ale postup „ležení“ skoro vyřazený a proto je papír chemickou cestou upravený, aby zákazník mohl použít papír hned a přitom aby moc nerozpíjel.

Přírodní cestou se dá regulovat rozpíjivost hlavně výběrem a poměry surovin.

Pro japonský papír jsou typické suroviny kózo, micumata, gampi, a čím vyšší je poměr těchto surovin, tím méně rozpíjí.

Kózo:   https://ja.wikipedia.org/wiki/%E3%82%B3%E3%82%A6%E3%82%BE

(odkaz na českou verzi o papírovníku čínském: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pap%C3%ADrovn%C3%ADk)

Micumata: https://ja.wikipedia.org/wiki/%E3%83%9F%E3%83%84%E3%83%9E%E3%82%BF

(čeleď: vrabečnicovité - https://cs.wikipedia.org/w/index.php?fulltext=1&search=Edgeworthia+chrysantha&title=Speci%C3%A1ln%C3%AD:Hled%C3%A1n%C3%AD&ns0=1&ns100=1&ns102=1)

Gampi: https://ja.wikipedia.org/wiki/%E3%82%AC%E3%83%B3%E3%83%94

Srovnání podle tloušťky papíru

Tlustý

• Tuš se vsaje do vrstev, odstín tuše bude hlubší
• Saje tuš hodně, suché stopy jsou častější, větší potřeba tuše
• Pohyb štětce je těžší
• Napsaný znak je energičtější

Tenký

• Tuš se snadno dostane do rubu, obrys čáry bude ostřejší
• Saje tuš méně, dlouho vydrží, má tendenci rozpíjet víc, menší potřeba tuše
• Pohyb štětce je lehčí
• Napsaný znak je hladší, plynulejší

Výše uvedený popis je pouze informační, vše nemusí vždy takto platit.

*„Gakusei Hakuho“ je z oblasti Inšu, kde tradičně používají hlavně tyhle 3 suroviny. Přesto je vyrobený strojově, má proto přiměřenou rozpíjivost (ne moc) i bez chemické úpravy.

Připraveno ve spolupráci s paní Mari Kučera, 1/2023